Program Partnerství pro mír

 Partnerství pro mír (PfP – nebo z češtiny PPM) je program NATO, který si klade za cíl zintenzivnit politickou a vojenskou spolupráci v celé Evropě, snížit ohrožení míru a v neposlední řadě posílit spolupráci a důvěru mezi zúčastněnými státy. Účast v něm je navíc důležitá pro pozdější vstup partnerských zemí do NATO. NATO také poskytne konzultace jakémukoliv účastníku PPM, který pocítí ohrožení své politické nezávislosti nebo bezpečnosti.

Návrh programu Partnerství pro mír byl předložen v roce 1993 na zasedání ministrů obrany zemí NATO a projekt byl zahájen 11. 1. 1994 na summitu NATO.

 

• Cíle
• Vstup
• Instituce
• Členové
• Literatura
• Test

 

 

Cíle

 Partnerství pro mír má několik hlavních cílů. Mezi tyto cíle patří především větší průhlednost při plánování obranných systémů jednotlivých národů a při sestavování vojenských rozpočtů a zajištění demokratické kontroly ozbrojených sil. PPM chce také zvýšit schopnost partnerských zemí podílet se na pátracích, záchranných a humanitárních akcích a na misích pro zachování míru. Mezi cíle patří i rozvíjení vojenské spolupráce s NATO, zaměřené na společné plánování, výcvik a cvičení, a dlouhodobý rozvoj ozbrojených sil, lépe vybavených pro společné akce se členy Severoatlantické aliance.

 

Vstup

 Když chce nějaká země vstoupit do programu Partnerství pro mír, musí její zástupci podepsat tzv. Rámcový dokument. Podpisem se stát zavazuje, že bude chránit demokratickou společnost a principy mezinárodního práva, že nepoužije sílu proti jinému státu (tzn. proti jeho politické nezávislosti), že bude respektovat existující hranice a bude urovnávat spory mírovými prostředky. Také tím slibuje plnit závazky, které stát přijal v oblasti odzbrojování a kontroly zbrojení.

Po podepsání rámcového dokumentu předloží každá země tzv. Prezentační dokument, ve kterém vysvětlí, jak úzce chce s NATO spolupracovat, co přesně hodlá udělat pro splnění cílů programu a jaké prostředky (vojenské i jiné) může poskytnout pro mise v rámci Partnerství pro mír. Tento dokument může země – pokud chce – vypracovat ve spolupáci s orgány NATO. Poté je ještě vypracován dvouletý Individuální program partnerství (IPP). Tento dokument poskytuje základ pro spolupráci mezi jednotlivými členy a NATO.
 

Instituce

 V rámci PPM probíhá mnoho společných akcí – ať už jde o společná plánování, společný výcvik nebo jiné. Účast na takových akcích si každá země hradí sama a také se snaží uhradit část nákladů cvičení, kterých se zúčastní.
PPM má jednu významnou instituci, a to Koordinační skupinu Partnerství, která sídlí v belgickém městě Mons. Tato instituce je zodpovědná za vypracování vojenských plánů, týkajících se cílů Partnerství, a za koordinaci společných vojenských akcí v rámci PPM. V čele Koordinační skupiny stojí ředitel, stálý personál tvoří štábní důstojníci a administrativní pracovníci.
 

Členové

 K programu Partnerství pro mír se zatím připojilo dvacet tři zemí, mezi které patří státy západní Evropy, bývalé sovětské republiky z oblasti Kavkazu a střední Asie a další státy, které usilují o členství v Severoatlantické alianci.

 

Literatura

http://www.nato.cz/partneri.html

Test

1) Projekt Partnerství pro mír byl zahájen:

a) 1. 1. 1994

b) 11. 1. 1994

c) 1. 11. 1994

d) 11. 11. 1994

 

2) Mezi cíle programu nepatří:

a) demokratická kontrola ozbrojených sil

b) vyšší účast členů na humanitárních akcích

c) rušení ozbrojených sil

d) společná vojenská cvičení

 

3) K programu se připojilo:

a) 21 zemí

b) 22 zemí

c) 23 zemí

d) 24 zemí

 

4) Hlavní institucí programu je:

a) Generální skupina partnerství

b) Koordinační skupina partnerství

c) Plánovací skupina partnerství

d) Řídící skupina partnerství

 

5) Zástupci země při vstupu podepisují:

a) Smlouvu o obraně

b) Dohodu o neútočení

c) Koordinační dokument

d) Rámcový dokument

 

Saša Petáková